Pečecká desítka 2012

V rámci své přípravy na maraton 13.5. v Praze jsem se zúčastnil prvního ostrého testu - závodu Pečecká desítka. Závod se konal dne 10.3.2012 v městě Pečky (okres Kolín) za účasti celkem 717 běžců. V tomto článku popisuji, jak jsem na tom byl před závodem a během něj.

Rozhodl jsem se, že ještě před vlastním maratonem okusím, jak vypadá závodní atmosféra. Po zralé úvaze jsem si vybral Pečeckou desítku dne 10.3.2012. Jelikož jsem začal běhat 11. ledna, bude to závod po dvou měsících běhání - to už by mělo být přece jen trochu znát i na mém výkonu. Nejprve jsem se chtěl přihlásit  přes internet až po absolvování testu (běžet jak rychle to půjde 10 km), ale jelikož jsem test musel odložit a začal jsem mít strach, že by mohli registraci uzavřít, přihlásil jsem se rovnou, doufaje, že nebudu zbytečně blokovat někde na konci trať, která by měla být pro auta uzavřena. Mým cílem bylo to důstojně uběhnout, což znamenalo pod 50 minut, takový můj sen byl čas pod 40 minut.

V rámci přípravy na maraton se mi za únor podařilo naběhat 342 km (nejdelší souvislý běh 28 km), začátek března však znamenal určitý útlum. Jeli jsme totiž 4. března na hory - do Krkonoš, kde se moc běhat nedalo (jednou jsem běžel 10,6 km), zato jsem docela dost naběžkoval a hlavně natahal sáně do kopce (ve čtvrtek 8.3. jsem se dokonce vypravil až na rozcestí 1 km pod Sněžkou, odkud jsme pak sjížděli 630 výškových metrů dolů). Většinou se ale psalo, že před závodem takový útlum nevadí a že nějaké jiné druhy aktivity kromě běhu také ne, tak jsem si s tím nedělal těžkou hlavu.

Aby se využila cesta z Krkonoš do jižních Čech a nemusel jsem do Peček jezdit extra, zaplatili jsme si jeden den ubytování na zámku Hrubá Skála, prošli se v pátek odpoledne mezi skalami, já si stejnou trasu (tedy zkrácenou bez schodů a vyhlídek) ještě zaběhl pomalým výklusem v sobotu v sedm ráno a pak tradá na závod.

Zaparkovali jsme něco po desáté u nádraží, já jsem si nazul běhací křusky "made in Vietnam", oblékl oranžové tričko, lehký svetr a tepláky a vyrazili jsme směrem k prezentaci. Tu jsme našli na první pokus, já jsem se zaevidoval, sundal svetr a začal se rozklusávat mezi starty závodů mladších kategorií. Běhal jsem stejný okruh jako ty závody (800 m), nakonec jsem jich do startu pomalým tempem a s přestávkami uběhl pět, abych zbytečně nevychladl. Mezitím jsem stihl a) ztratit špendlíky na upevnění startovního čísla b) upevnit si čip na ruku místo na boty. Takže jsem dvakrát zahrál běžeckého analfabeta a nejprve nafasoval nové špendlíky a pak nové upevnění na čip. Snědl jsem radši jen banán v čokoládě, jeden rohlík a půlku tatranky, spíš kvůli zahnání pocitu hladu a energii než kvůli zasycení. Běžců stále přibývalo, většina z nich vypadala děsivě namakaně a když už nevypadala tak namakaně, byla aspoň výrazně profesionálně oblečena. Řada z nich měla jen "šortky" nebo elasťáky, s tepláky jsem potkal jen pár jedinců. Jenže mně by asi byla v "šortkách zima" (možná ne, člověk ty zkušenosti nemá, ale bylo asi +8 a oblačno). Navíc jsem v autě nechal mobil, kterým si na stopkách v tréninku měřím časy a mezičasy, takže jsem si řekl - běžím holt na blint, co se dá dělat (třeba je to i v závodě lepší).

Zhruba v 11:55 začali lidi proudit někam do prostoru startu. Vydal jsem se tam taky, nejprve spolu s dítětem a přítelkyní, pak jsem se oddělil, postavil někam na konec "startovního koridoru" (jestli se tomu tak správně říká, prostě toho opentlicovaného prostoru). Jestli se tam nějak postavení běžců na startu organizovalo, nevím, postavil jsem se prostě v tom pořadí, jak jsem tam přišel. V jednu chvíli jsem najednou zaslechl startovní výstřel, ale startovní pole se - překvapivě - nepohnulo. Až tak po třech vteřinách se přešlo do chůze, chtěl jsem začít pomalu klusat, ale nešlo to. Za startovní čárou se pole konečně rozběhlo, ale děsně pomalu! Se slovy takhle se desítka běžet nedá (z tréninku jsem věděl, že musím běže skoro naplno) jsem začal kličkovat mezi běžci a zuřivě předbíhat, občas i přes chodník a za cenu běhu "vnějším" obloukem.

Po uběhnutí cca 500 m a neustálém předbíhání jsem předběhl vodičku na 50 minut. Usoudil jsem, že se pokusím předbíhat dál, dokud nepotkám vodiče na 45 minut a pak uvidím, jak na tom jsem, jestli se pokusím ještě víc dopředu. Další kilometr jsem pořád předbíhal desítky běžců, pak už se pole trochu přece jen protrhalo a od 4. kilometru jsem více méně držel tempo okolí. Vodiče jsem žádné neviděl, zato jsem spatřil prvního běžce v protisměru. Se slovy - no to je děsný, oni už běží zpátky, jsem se pokusil zrychlit, ale moc efekt to nemělo. Naopak spíš mi to síly ubralo, takže když jsem po obrátce zjistil, že nyní to bude horší, protože se běží na západ a vítr duje od západu, lezla na mne krize. Byl jsem osamocen, asi patnáct metrů přede mnou běžela skupinka, na kterou jsem se nemohl a nemohl dotáhnout. Rozrážení větru mne zpomalovalo, po šestém kilometru navíc nastoupilo krátké stoupání, které mi vzalo sil ještě víc. Asi čtyři lidi mne předběhli, asi dva odpadli ze skupinky přede mnou (a skončili nakonec za mnou), za nikým se ale nedalo chytit. Až mne přesně na kótě 7 km předběhla skupinka asi šesti běžců, na jejímž čele byl vodič na 40 minut! Tedy musel jsem ho někde předtím minout a nevšimnout si ho. Nicméně to byl pro mne signál - teď musím zabrat, tohle je poslední šance! A kupodivu to šlo. Dotáhl jsem se na 2-3 metry za vodiče, vedle mne a za mnou se střídal zbytke skupinky, který postupně narůstal. Ve vesnici Ratenice, kterou se probíhalo mezi 7. a 8. km, to bylo mírně z kopce, navíc tam z místního rozhlasu hrála hudba, obojí mi psychicky nesmírně pomohlo a dostalo mne do stavu, kdy jsem za vodičem doběhl až na 9,5 km a pak za povzbuzování diváků nasadil k trháku do cíle... na displeji jsem viděl 39:42, tedy i ten nejvyšší cíl, zaběhnout pod 40 minut, splněn, takže ruce nad hlavou a radost (no skoro jako kdybych doběh maraton - ale jen skoro)! Konečný čas dle výsledkové listiny 39:41, reálný čas (tedy od překročení startovní čáry) dokonce 39:19. Je to sice až 129. místo, tedy 128 borců doběhlo přede mnou, ale také to znamená, že 586 jich doběhlo za mnou! V cíli čaj, buchta a pivo od pořadatele fakt bodly...

Zkušenost ze závodu? No dalo se to, jen ten odhad tempa jsem ze začátku asi trochu přecenil (proto ta krize kolem 6. km) a asi není strategické startovat moc vzadu (protože to obíhání mne asi taky dost zpomalilo a rozhodilo). Každopádně příšte už budu poučenější. A taky si asi pořídím nějaké aspoň o chlup sportovnější oblečení, ty tepláky při běhu brzdí a boty se také asi vyplatí nějaké lepší...

A vzkaz pořadatelům a ostatním běžcům, bude-li to někdo z nich číst? No, jsem moc rád, že takovéto závody pro hobby běžce existují a i když člověk nemá šanci držet krok s "profíky", může se jich zúčastnit a užít si tu závodní atmosféru (navíc za rozumný peníz, registrace přes net stála díky řadě sponzorů jen stovku). A těm, kdo si na takový závod snad netroufají, že doběhnou poslední... tady doopravdy platí není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. A navíc - jak jsem zaslechl, i poslední místo je velmi důležité, protože bez doběhu toho posledního by přece závod nikdy neskončil.